Nevěřící Janek

 

Žil byl jeden chlapec, jmenoval se Janek. Ten měl sestřičku Klárku. Jednoho dne ale odešli jejich rodiče do nebe... Jak to bylo dále? Uvidíte...

 

Pohádka o tom, že láska, když je silná, může zničit i veliké zlo a člověk by neměl dbát jen sám o sebe, ale měl by pomáhat druhám.

 

"Kdo směje se a radost má, tomu se úsměv vracívá. Kdo i zmaličkosti radost má, ten i ostatním pomáhá. A kdo pošle lásku do světa, tomu se násbně splatí. Kdo pošle lásku do světa, tomu se láska vždy vrátí."

 

 

Námět: Michaela Hemková

Scénář: Kolektiv HT, Ladislav Mika a Dominika Suchánková

Návrhy loutek: Michaela Hemková

Výroba loutek: Kolektiv HT, Ladislav Mika a Dominika Suchánková

Scénografie: Ladislav Mika a Dominika Suchánková

Dramaturgie: Kolektiv HT a Dominika Suchánková

Typ loutek: Marionety

Režie: Dominika Suchánková

 

Janek - Terezie Dominika Běčáková 

Klárka - Michaela Hemková 

Dědeček - Antonie Račanská 

Metamorfomágus  - Petra Podsedníková 

Sova - Antonie Račanská 

Ryba Šupinka - Anna Procházková

Žížala Julča a její sestra - Petra Podsedníková 

Veverka Hopsalka - Michaela Hemková 

Rys - Terezie Dominika Běčáková 

 

 

Divadelní hra vznikla na námět pohádky "Zapomnětlivý Janek", autorky Michaely Hemkové.

Divadelní soubor HT nejprve specifikoval přesné téma a pak se dal společně do vytváření dějové linky příběhu. Z původní pohádky, ze které soubor vycházel, zůstaly jen stěžejní postavy a téma příběhu. Pak jsme se společně vhrli do práce nelehké a tím bylo sepisování scénáře. Peripetie s tím, zda dává to, co píšeme, opravdu smysl, nekonečné dohady o tom, zda se stále držíme našeho vysněného tématu a diskuze o motivacích jednotlivých postav nás zavedly přesně tam, kam měly. K hotovému scénáři, který nyní hrdě nosíme všichni v růžových deskách, které nám opatřil náš zdatný přítel, loutkář, kolega, technik, spoluscénograf a spoluautor a také principál divadla Bedruňka pan Ladislav Mika.

 

Soubor se tedy popral s tím "CO?" bude hrát. Teď vyvstala závažná otázka "S ČÍM A JAK?". Vytáhneme nějaké staré loutky? Koupíme nějaké? Vytvoříme nové? Vytvoření vlastních loutek bylo obrovskou výzvou. A zvlášť ve chvíli, kdy padlo konečné rozhodnutí "BUDOU TO MARIONETY".

 

A právě tady začala etapa výroby, která se zdála úmorná a nekonečná. V první fázi Míša Hemková namalovala návrhy všech postav i zvířat.

Pak začalo shánění matriálů a vyřezávání polystyrénových hlaviček. Dále vyřezávání a také kašírování všech loutek, výroba dřevěných tělíček loutek a množství rekvizit a kulis. Následná malba loutkám dala sice výraz, ale jejich oživení se zdálo na míle daleko. Ještě všechny hezky obléknout a strávit pár hodin u šicího stroje a už to bude vypadat skoro jako loutky.

 

Když jsme po mnoha týdench práce na loutkách a scéně navazovali naše marionety a propojovaly je tak s vahadly, pocit štěstí z hotové práce střídalo vyčerpání. Žádný z nás už nechtěl polystyren, lepidlo, ubrousky, barvy a řezáčky ani vidět.

 

A tak s dvoutýdením spožděním byla hotova naše výtvarná práce, tak jsme se pustili do práce další.

Víme, kdo co bude hrát, tak se jde na to. V prvé řadě se naučit udržet se na nohou, pak chodit, správně se hýbat, sednout si, kleknout si,  naučit se lépe spolupracovat a hlavně nelítat!

 

Nikoho už neurazí dotěrné poznámky režisérky: "Proč se děda lepí na stěnu? Proč Janek lítá a kvedlá hlavou jako opilý? Proč jste si nezkontrovaly rekvizity? Žížala chcípla, když nemluví? Nehýbu se, když mluví druzí! Musíte arktikulovat , děvčata. Hodně artikulovat! A kdo si chce uvařit na zkoušce čaj, tak at přijde o 10 minut dřív!"

 

Jazykolam střídá jazykolam, kdo něco neumí dělá na tom do úmoru individuálně doma.

Nevypadá to vůbec špatně, teď to ještě napumpovat zvuky a spooooustou energie!